Tisková zpráva k výstavě Andrei Forsterové

Výstava bude zahájena24.září 2010.
Čas :18.00hod.
Kurátor výstavy:Richard Drury

Záměrem výstavy je představení převážně monumentální tvorby-obrazů
z let 1995-2010 akad.malířky Andrey Forsterové.

Tématem výstavy „Nepochopitelné věci“/podle stejnojmenné básně slovenského básníka Miroslava Válka/je propojení poezie,výtvarného umění a reality.Celý náš život je naplněn nepochopitelnými věcmi,které se malíř a básník snaží zachytit,zastavit je v čase a ve snaze vést dialog s divákem je rozklíčovat.


ANDREA FORSTEROVÁ

se narodila 20.června 1958 v Bratislavě,SR.Vystudovala gymnázium v Brně
a AVU v Praze,atelier figurální tvorby prof.Karla Součka/1978-1984/.Žije a pracuje v Praze.
Uspořádala 20 samostatných výstav a zúčastnila se mnoha společných výstav doma i v zahraničí.V letech 1985-1988 vyučovala na Střední průmyslové škole grafické v Praze.V letech 2004-2007 vyučovala na Střední soukromé odborné škole umění a managementu v Praze.Zúčastnila se několika sympózií/např.Velký formát-Valtice/.Věnuje se převážně malbě a grafice.Povaha její malby ji předurčuje ke spolupráci s architekty,/spolupráce na realizacích –Arch.Hančl,Milunić,Stříbrný/.Svými díly je zastoupena v soukromých sbírkách v Německu,Itálii,Japonsku,Izraeli,Velké Británii,Finsku,USA.
V Praze vede 7.rokem malířské kurzy pro veřejnost.

V letech 2008-2010 vystudovala doplňkové studium arteterapie na Masarykove univerzitě v Brně.

Výběr ze samostatných výstav:
Velvyslanectví ČR-Tripolis,Libye-1987
Galerie U Řečických-1991
Galerie Rozehnal-Praha-,1993,2005
Galerie bratří Čapků-Praha-1998
Městská galerie Františka Drtikola Příbram-1999
Městská galerie MY Jablonec nad Nisou-2000
Galerie Vltavín-Praha-2003
Hotel Imperiál,Karlovy Vary-2004
Galerie Brömse,Františkovy Lázně,2005
Senát České republiky-Praha-2007
Divadlo Mariánské Lázně-2008

V části výstavy věnované  originálům litografií je možnost zakoupit
signované originály.Litografii se autorka věnuje již 25let.V  letech 2003-2008 vedla workshopy litografie na New York University of Prague.
Promo foto:Hana Hamplová


TEXT RICHARDA DRURYHO:
Přes zdánlivou různorodost formálního řešení vychází tvorba Andrey Forsterové z vymezeného okruhu základních tvarů, které spolu určují běh lidského života. Postup její výtvarné řeči lze popsat jako proces odkrývání stavby, která propojuje vše živé i neživé, pohyblivé i statické, proměnlivé i stálé do existenciálního celku tušených vazeb.
Autorka neztvárňuje své představy podle předepsané formule, ponořuje se spíše intuitivně a spontánně do vjemů a impulzů, ze kterých pak vyvstávají tvůrčí výsledky. Zajímá ji především situace člověka v takovém stavu vědomí o vlastním místě v čase a prostoru. Obrazy tohoto vědomí nikdy nejsou pevně dané; tvary se s každým dalším obrazem přetavují do nové, dosud neprozkoumané konfigurace, aby vzniklo co nejvěrnější zobrazení těžko uchopitelného světa proudění myšlenek a pocitů. Niterný prostor autorčiných výjevů má silně plastickou, citově laděnou povahu. Vysloveně subjektivní rámec obrazového zpracování motivů otevírá možnost pružné souhry psychickým obsahem a estetickou realizací. Lidská figura se jeví jako oproštěný symbolický znak, zástupný protagonista věčného dramatu mezilidské konfrontace. Vztahy mezi lidmi, vztah člověka se svým bytostným okolím, se promítají jako fragmenty figurativní náznaky, které často splývají s celkovým dynamickým schématem obrazu. Nejzažší fáze tohoto organického rozpouštění pak jsou volné tvary zhmotněných siločar zachycujících průsečíky mezi čarou a prostorem. Kompozice se občas člení do piktograficky pojatých „kapitol“, které vyvíjí vizuální narativu jako spojená niť rozvrstvených reflexí.
Sledování přírodního a psychického dění skrytého pod vnějšími vrstvami světa autorku přivedlo k osobitému výrazu pohybujícím se mezi symbolickou poloabstrakcí a dimenzí koloristického dekorativismu. I tam, kde se tvary a barvy začínají plně osvobozovat od naturalistického vidění, zůstává zřetelné spojení s konkrétní realitou. Základní geometrické formy, které se často stávají výraznou součástí obrazové sítě, vznikají jako přirozeně živé a nedokonalé stavební prvky, jež rezonují pestrou lidskostí. Autorka aktivně čerpá z výrazové polohy na pomezí obsahovosti a ornamentálnosti; rozčleněné plány, kresebný podklad, zdůrazněné obrysy a zářivé barvy spoluvytvářejí optický vjem, který se v mnohém blíží k metafyzické „světelné dekoraci“ vitráže. Není proto náhoda, že právě návrhy vitráží přirozeně patří k autorčině tvorbě. Hravá, zásadně humanistická sdílnost obrazů Andrey Forsterové hledá i tak možnost přesahu do prostředí diváka mimo obraz, což logicky vedlo k realizacím v architektuře, kde se výtvarné poselství promítá do souvislostí běžného života ve stálém dialogu.
Andrea Forsterová bádá a mapuje vnitřní topografii lidské psychiky uprostřed nedozírného prostoru organického bytí. Nestanoví předem daný cíl, naopak předkládá dílčí výsledky z průběhu hledání. Zaznamenává průhledy do tkáně hmotných a nehmotných jevů, zejména tam, kde se tyto dva prolínají. Zobrazuje člověka jako mikrokosmické ohnisko živelného makrokosmu vody, země a vzduchu. V podobě příběhů světla, barvy a pohybu nás přibližuje k vědomí o spojitostech mezi důvěrným rytmem lidského cítění a zdánlivě nekonečnou cykličností přírody.

Richard Drury