Slovo ředitele

1) Co pro vás osobně znamenala krize - tedy jaké poučení a životní zkušenosti jste si z ní odnesl a co vnímáte jako její klíčové aspekty? Co jste se díky ní dozvěděl o vaší roli galeristy ve společnosti?

Díky krizi jsem se opět přesvědčil, jak všemocné jsou sdělovací prostředky, které ji do značné míry pomohly rozdmýchávat. A určitě se o tom přesvědčili i „majitelé demokracie“ v podobě mocných globálních byznysmenů, kteří v pozadí tahali za nitky. Pokud jde o mou galerii a zájem o výtvarné umění obecně, odvětví je v krizi už mnohem déle. V Česku je to, myslím, stále dáno i normalizačními 22 lety, kdy nám byly podsouvány zcela jiné žebříčky hodnot než ty kulturní.
O to větší problém vidím v současném vzdělávání mladých lidí. Myslím, že budování vztahu ke kultuře a konkrétně k výtvarnému umění není dostatečné. Zájem široké veřejnosti je dnes úplně někde jinde. Malíř holt není přeplácený hokejista anebo narychlo proslavený zpěvák. Ale co také můžeme chtít? Dnešní společnost nepotřebuje člověka přemýšlejícího a tvořícího, lépe se ovládá člověk jednoduchý, který se nechá snadněji ovlivnit a pohltit konzumem či sériovostí. Originály a poctivá práce jsou stále ještě nedostatečně doceněny. Nechci být ale příliš negativistický. V jistém smyslu tato krize zájem o investice do výtvarného umění oživila. Především u lidí, kteří si uvědomili historické souvislosti a přehodnotili, jak nejlépe uložit své peníze. Škoda jen, že je jich v našem měřítku stále pomálu.
Mě samotného zároveň ekonomická krize donutila přehodnotit některé dosavadní praktiky v podnikání. Galerie současného umění není v České republice sama o sobě výdělečným podnikem. Přesto se najde pár odvážných, kteří zainvestují do růstu mladých umělců, podpoří jejich talent a alespoň na chvilku dodají naději, že současné výtvarné umění má budoucnost. Díky těmto pár záchvěvům, které se objevovaly i v době ekonomické recese, jsem se rozhodl jít hlavou proti zdi. Krize mou galerii připravila o některé strategické partnery a na chvilku stopla naše projekty, jako byla například letní malířská škola. Nemožné je pro nás nyní i pořádání sympózií. Rozhodli jsme se ale nevzdat. Měníme komunikační strategii, oslovujeme nové partnery a aktuálně chystáme například podzimní výstavu s lehce kontroverzním názvem Sex extrémně líbezný.
Krize mi otevřela oči a naučila mě bojovat všemi zbraněmi, které mám. Uvědomil jsem si, že nejsem ochotný vzdát se svého snu. Chci vybudovat finančně soběstačnou, významnou a uznávanou středoevropskou galerii současného výtvarného umění, která navíc propojí reálné prostory a internetový svět. A tenhle sen mi zůstává.


2) O jak důležitý moment ve světovém, a především evropském vývoji podle vás jde? Je krize jen dílčí epizodou, která už je pomalu pryč, nebo je to naopak fatální křižovatka ve vývoji demokratického západu? Co se bude v blízkých letech s naším (finančním) světem dít?

Osobně se obávám, že tzv. zlatý věk máme za sebou a že jsme nepoučitelní z historie.
Vyspělé národy a kultury časem prostě zaniknou a převálcují je ty, které pod jejich nadvládou strádaly. Historie se neustále opakuje. No a pokud vše půjde stejně rychle, jak se zatím jeví, tak paradoxně doufám, že Číňané začnou investovat do výtvarného umění, jelikož všechno ostatní si budou umět vyrobit.