Milan Salák - text z katalogu výstavy v GHMP

Text z katalogu výstavy v GHMP  - podzim 2012.

V rovině

Nejnovější soubor představuje Milana Saláka v nové, světlé poloze. Na rozsáhlé samostatné výstavě v Karlín studios v roce 2009 měl možnost přehlédnout úsilí z posledních let, jež jej přimělo k ještě radikálnějšímu výrazu, označitelnému - metaforicky řečeno - za návrat z krajinné topografie, jíž se začal zabývat před více než deseti lety, do městské neutrality, ke které se zvolna přibližoval. Proměna pronikla všechny stránky autorova přístupu a přispěla k jeho mnohostrannému oproštění. Zasáhla do vzájemného poměru tvarové, zobrazivé i barevné roviny, určující vzhled zdánlivě libovolně ohraničitelných polí, zařaditelných sice pod abstrakci, avšak důrazně setrvávajích v konkrétní, fyzické podobě.

Salákův projev již delší dobu nemá přesné vymezení. Jakmile opustil pravidelný formát rámu, ocitl se na zvratné hraně obrazu a reliéfu, ve které se vyostřilo napětí poměru tvaru a barvy. Zatímco tvar zůstával vůdčí, barvu ztlumil tak, aby se zdála co nejméně nápadnou. Salák používal barvy jako ne-barvy. Odkazoval-li jejich výběr dříve k přírodě jako čím dále větší obecnině, zastupované jen předem namíchanou barvou v tubě, váže se nyní k vnitřnímu prostoru, jako by dokonce barva splývala se stěnou, na níž jsou obrazy-reliéfy zavěšené. Ze stěny se stal nejen trpný nositel, ale i důležitý spoluúčastník, projevující se tím, že proniká vnitřním otvorem některých nových prací.

Milan Salák zkouší nosnost tvarovatelného pole. Zvažuje, kam až se lze dostat s jeho podobou, nabízející mu neustále přicházející nečekané vzrušení, s velikostí, přesahující někdy i sedm metrů, a s měřítkem, ovlivňujícím protipostavení diváka. Místo, aby se upínal jako někteří zástupci geometrické abstrakce k dokonalým tvarům, odráží se od nich jako od nepřítomného zrcadla, umožňujícího setrvat u rozmanitosti jevů, pojatelných jako proud, vycházející z vnitřního, dlouhodobě se důsledně vyvíjejícího uvažování o smyslu zobrazení v dnešním světě.

Poslední soubor nechává za sebou práce, jež byly příležitostným nositelem zobrazení, kdy se dokonce v některých výjimečných případech na motivech zahrady z roku 2008 objevilo křenové listí, nebo zůstávaly čistě zelené. Obrazy-reliéfy vylučovaly jakékoli zobrazení a zastupovaly jen samy sebe. Nyní vypadají jako autonomní objekty, vznášejí se na stěně téměř jako cizorodý vetřelec, jenž se na ní rozpíná, nechává se jí prostoupit, nebo se v ní ztrácí.

Zrak sleduje okraj obrazu-reliéfu, putuje po jeho hraně, sklouzává z ní, navrací se na její pomyslnou linii, vstupuje do vlastní plochy, kde nenachází žádný záchytný bod, ani není schopen určit pomyslný střed. Nezbývá mu nakonec nic jiného než splynout opět s okrajem, jenž je hlavní mezí, zatímco rukopis, pojednávající plátno nenese žádné stopy osobitosti, je splývavý, jako by nepřítomný.

U nejnovějších prací získal rozhodující roli celistvý tvar jako nositel jedinečné zkušenosti. Během posledních deseti let Salák postupoval od podrobností, obsažených v pohledech na krajinu ze vzdáleného místa, k čím dále rozlehlejším a souhrnnějším plochám, jež již přestaly být jakkoli členěné zvoleným vzorcem. Vylučoval části, aby mu zůstal nedělitelný celek. Ke krajině se postupně přiblížil tak, že mu z ní zbyla jen nejtypičtější barva, následně nahrazená odstínem městského prostředí, jehož zdroje mohou tkvět v autorově nevědomí a udržovat tak spojení se skrytými vzpomínkami. Tento posun za bezprostřední vnímání ozřejmuje i Salákův vztah k pojmenování. Přestože často své práce ponechává neoznačené, pokud jim dal název, sedí velmi přesně. Někdy je tak zacílený, že názorně vyjadřuje tvar nepravidelného formátu. Zároveň však není nijak svazující, při vnímání nemusí být brán vůbec v potaz. 

Obrazy-reliéfy  sice mají svůj život, ale ten má své hranice, určené přímkami a křivkami, v jejichž mezích se pohybuje. Rozvíjející možnosti geometrického a organického, které se dokonce ve výjimečných případech mohou protnout a sžívat na jednom díle jako dva pohyby, původně si vzájemně odporující. Salák chce být neutrální jak jen to vůbec lze, přesto klade velký důraz na neopakovatelný výraz; nejzřejmější je to z oblého či ostrého rohu, ze souvislého či zvlněného okraje. Jeho myšlení se podobá intuitivním tahům na šachovnici. Zdánlivě bezbřeze z prázdna „vykrojitelné“ pole se vždy novým dílem silně omezuje. I když autor vyloučil veškeré předem promyšlené kompoziční rozvrhy i proměnlivé duševní pochody, rozpoznal, že každá z předcházejících prací ubírá a uzavírá možnosti dalším realizacím, že vykročení mimo zavedené geometrické formáty neústí do vesmíru nekonečných možností. Podruhé již nelze vstoupit na již obsazené místo. Rámce smyslového rozpětí Salákových prací určují pravidelné geometrické tvary, kdy se jednou přiblížil k pětiúhelníku, a hranice států či kontinentů, kdy příležitostně uplatnil mapu Austrálie. Projevují se však tak, aby divák neměl potřebu si použitý tvar doplnit v mysli do předem existujících geometrických forem. 

Pátrá-li se po kořenech Salákovy představivosti, pohybující se na hraně apsychologické subjektivity, může být překvapivé, že tkví v tělesnosti, v souboru Výsek (1993), jenž namaloval ještě jako student pražské Akademie výtvarného umění. Na drobných obrazech se zabýval podrobnostmi mužského a ženského těla, přebíranými často z tištěných předloh - ňadry, mužskými a ženskými genitáliemi, svaly. Více než vlastní malířské provedení zdůrazňoval pohled, vztah, nastávající mezi zobrazením a vnímáním, nikoli mezi modelem a obrazem. Toto přecházení se stalo určujícím podnětem jeho dalšího přístupu. Zrakovou zkušenost proniká pojmová, jevovou bezbřehá, neohraničenou tvarovatelná. Z takřka hmatatelných podrobností tělesných zlomků se vynořoval celek, z proměnlivého povrchu o nížinách i výšinách krajina. Soubor Výsek byl téměř monochromní. Pojetí barevnosti určované motivem, dodržoval autor i v následujících pracích, ve kterých se vždy barva vázala k námětu.  

V Salákově projevu ožívá strach z pravoúhlosti, z pevného a neměnitelného geometrického řádu, vepsaného do lidské mysli snad ještě před zrozením. Svým postojem se vzpírá systému, považovanému za jeden z nejdůležitějších vkladů evropské kultury, opakovatelné jistotě, rozveditelnému řetězci ze sebe se vyvíjejících strukturálních řad a soustav. Vstupuje do jeho bezděčného přijímání. Pociťuje tíseň uvěznění, úzkost z nevyhnutelného, čemu je většinou třeba se podvolit. Salákův tichý protest, vymezující se vůči kubickému prostoru krychle, je nezvykle široký na počet realizací. Odmítá symetrii jako svazující zásadu, ovlivňující vnímání, a celkový poměr ke světu. Ačkoli se jedna z autorových posledních  prací se osovosti výjimečně blíží, když její levá část se zdá být téměř shodná s pravou, hybnou pružinou  uvažování se mu stala asymetrie. Obdobné pocity a úvahy, jaké jsou čitelné ze Salákova dlouhodobého postoje, provázely nejrůznější umělce po celé dvacáté století. Vyvolaly potřebu překonat přežívající přesvědčení o čtverci a kruhu jako o nejideálnějších rámech. S těmito pochybnostmi se vyrovnávaly nejen nejrůznější osamělé osobnosti, ale dostávaly i kolektivní, programovou podobu,  podpořenou manifesty; stačí připomenout jen hnutí argentinských abstrakcionistů ze čtyřicátých let minulého století.

Malířský vstup omezuje Salák na co nejmenší možnou míru. Mohlo by se zdát, že používá strojově pomalované plátno, aby se zbavil jakékoli aluze rukopisu a odmítl důsledky podobnosti, avšak právě to jsou meze, od nichž se odvrací. Stejně jako si tvary svých složitých rámů pracně sestrojuje a lepí sám, nanáší i barvu na podklad. Důležitý pro něj zůstává fyzický kontakt. Díky tomuto setrvání lze obrazy-reliéfy označit za „vnitřní výřezy“ jeho mysli, nikoli za odosobněné umělé objekty, přestože se vyznačují potlačením autorského  „já“, ztrácejícího se v achromii. Ani v nových dílech Salák neopouští svůj zájem o maskování. Místo, aby se skrýval v listí a větvích keřů jako v uplynulých letech, mizí nyní ve stěně jako zástupci uzavřeného městského prostředí.       

autor: Jitka Plocová Drensk
15. 11. 2012

 Prodej obrazů - showroom - Galerie XXL
poslední články:
 SETKÁNÍ
SETKÁNÍ
 Tomáš Císařovský
Tomáš Císařovský